O zdraví - Zodpovídáme za své myšlenky. Mají svou formu, tvar a jejich energie se nám vrací!



Ačkoliv oficiální věda ještě k takovému poznání nedošla, zdá se, že náš mozek není tvůrcem myšlenek, ale spíše jejich přijímací stanicí. Neboli, jak říká Vadim Zeland, „nevyzařujeme myšlenky, ale napojujeme se na ně“. Většina z nás žije ve spánku, neuvědoměle – jsme předvídatelní a mentálně se neustále opakujeme. Za své myšlení však odpovídáme! Měli bychom proto usilovat, aby „naše“ myšlenky byly vznešené, čisté, krásné. Kdyby lidé mohli spatřit, jak kolikrát děsivé, jimi spoluvytvořené myšlenkové útvary je obklopují, zřejmě by si dávali mnohem větší pozor, na co zrovna myslí…
Jak přicházejí myšlenky

Jednu dobu jsem se sám velmi intenzivně věnoval meditační praxi. Následující slova Aurobinda Ghoše (1994: 44) potvrzují mé podobné prožitky:
 
„Zjišťujeme, že nejen cizí myšlenky k nám přichází zvenku, ale i naše vlastní myšlenky. Když se staneme dostatečně průzračnými, můžeme pociťovat v nehybném mlčení rozumu slabé rotační víření, které se dotýkají naší atmosféry a podobají se drobným, těžko postřehnutelným vibracím, upoutávajícím naši pozornost. Když se k nim přiblížíme ve snaze zjistit, co to je, t. j. když dovolíme jednomu z těchto víření vstoupit do nás, tak zjistíme, že naše myšlení je něčím zaujaté: to, co jsme pociťovali na okraji naší bytosti, je myšlenka ve své čisté formě, anebo spíše mentální vibrace, která existovala před tím, než nepozorovaně vstoupila do nás a později se objevila na povrchu naší bytosti, přijala naši osobní podobu a dala nám právo vyhlásit: „To je moje myšlenka.“

Obvykle žijeme v takovém shonu, že si „příchod myšlenek zvenčí“ vůbec neuvědomujeme. To však není úplně tou nejpodstatnější věcí. Zásadní je, čemu věnujeme svou pozornost.

Jsme obklopeni tím, na co myslíme
Inspirací pro tento článek byla pro mě kniha Zdeňka Fritze Křižovatky. „Každý člověk je obklopen tím, na co myslí a k čemu cítí sympatie, s čím je spojen,“ píše autor (2000: 72).
 

A obklopen doslova! Ano, jde pouze o román, avšak popisující zřejmě velmi přesně jehmněhmotné okolí člověka. Například jedna z postav, Magda, byla schopná zřít okolí muže, který si v baru naléval alkohol. Vyděsila ji spousta tmavých stínů, které ho ovíjely temnými vlákny: „Nebylo to nic pěkného a šel z toho strach. V tom jsem zahlédla za mužem dvě duše, které se ho přidržovaly, a jak jsem pochopila, prožívaly s ním požitek z pití. Neustále v něm posilovaly myšlenky, aby se ještě napil, že je to chlapské, že jen tak něco dokáže. A tak se tyto myšlenky rodily v mužově mysli a on si naléval stále znovu. Přicházely další duše, aby se i ony ukojily. Vše trvalo tak dlouho, dokud se muž úplně opilý nezhroutil na zem. Ani tehdy mu však nedaly pokoj a snažily se přiživovat se na jeho energii.“

Někomu to možná může připadat jako pohádka, ale myšlenky mají nesporně mnohem větší moc, než jim přisuzujeme.
 
Když něco nevidíme, neznamená to, že to neexistuje.

 
Pobyt v přírodě, v lese, u studánky, na horách či u moře; stejně tak jako v chrámech a na vysvěcených místech pomáhá mentálně se očistit a prozářit. A naopak – místům temným, mentálně zanešeným, a také například nadměrnému působení násilných a negativních scén ve filmech a na televizní obrazovce se raději vyhýbejme.
 
Myšlenky totiž v prostoru zůstávají a mají na nás, i zpětně, vliv. Platí, že stejné přitahuje stejné. A tak nejlepší ochranou je zabývat se myšlenkami vznešenými a láskyplnými – udržovat chrám své duše čistý.
 
Literatura:

Fritz, Z. (2000): Křižovatky. Vlastní náklad autora, Přerov.
Satprem (1994): Sri Aurobindo alebo putovani vedomia. Optys: Opava.
Zeland (2017): Jak se vymanit ze systému. Eugenika: Bratislava.
článek Zodpovídáme za své myšlenky. Mají svou formu, tvar a jejich energie se nám vrací! najdete na celostnimedicina.cz