O zdraví - Pukléřka islandská - severní královna



Pukléřka islandská, botanicky Cetraria islandica, je většině zasvěcených známá spíše jako „islandský lišejník“. Jsme tedy u vývojově mnohem starší a jednodušší skupiny rostlin, než jsou byliny. „Něco zelenýho na šutrech“ mohl by někdo podotknout.
Při bližším pohledu jde však o rostliny přinejmenším zajímavé. Jejich tělo je výsledkem totální symbiózy dvou odlišných organismů – řasy (nebo sinice) a houby. Zatímco zelená řasa provádí fotosyntézu, a dodává tak energii, houbová část nasává a udržuje nezbytnou vodu a minerální látky. Rozmnožování mají lišejníky nepohlavní. Část se prostě odlomí a přichytí jinde. Rostou pomalu, zato dlouho, existují i jedinci staří 4 000 let. Listy, stonky, květy, plody, barvy, vůně – nic není potřeba. Efektivnost jednoduchosti. Jedinou slabinou lišejníků je potřeba čistého prostředí. Jsou jeho spolehlivým ukazatelem. Vždyť z jednoho druhu (Roccella) se také získává lakmus, známý to indikátor pH. Pukléřku islandskou, islandský lišejník, plicní lišejník či zkrátka plicník používají lidé již tisíce let a její pověst přírodního penicilinu je vědecky ověřeným faktem. Obsahuje totiž speciální lišejníkové kyseliny s překvapivými antibiotickými účinky a je předmětem intenzivního výzkumu.
 
 
MOUKA A KOŘENÍ DO NEPOHODY
Pukléřka islandská, jako jedna z mála, pokrývá ztuhlou lávu Islandu, roste však hojně v celé arktické tundře i na jižněji položených horách Evropy, Asie a USA. Pukléřka je přizpůsobena životu na přímém slunci, v silném větru a mrazu nehostinných pustin severu. Setkat se s ní můžete ale i v našich horách – vyhledává kyselé a suché, písčité půdy jehličnatých lesů a vřesovišť, kde roste pevně přichycená ke kamenům a skalám. Stélka pukléřky se podobá dužnatému, až 10 cm vysokému keříku, jehož „větvičky“ jsou stočené do kornoutků s roztřepenými okraji. Jejich barva se, dle místních podmínek, pohybuje v paletě od zelené přes šedou až po kaštanovou. Hustý porost islandského lišejníku tak může být zaměněn za mechový. Jako ostatní lišejníky je také pukléřka důležitou potravou sobů a jiných arktických býložravců. Hlavně na Islandu ji s oblibou (či z donucení bídou) konzumovali i lidé. Míchala se do mouky nebo jako koření a zahušťovadlo do jídel a nápojů. Extrahované barvivo se používalo v barvířství, např. na tradiční skotské kilty.
 
LIŠEJNÍK Z ARKTIDY, KTERÝ LÉČÍ
K léčebným účelům se sbírá a rychle suší celá stélka lišejníku, nejlépe v létě za suchého a teplého počasí. Má charakteristickou vůni a chuť, delším vařením vytváří výživnou a snadno stravitelnou rosolovitou hmotu, která se používá namísto škrobu. Tento „lišejníkový škrob“ je polysacharid lichenin a pukléřka ho obsahuje až 70 %. Další účinné látky jsou tzv. lišejníkové kyseliny (uzninová, cetrarová, fumarprotocetrarová, protolichesteronová ad.) s výraznými antibakteriálními účinky a hořkou chutí, zvláštní druh zeleného barviva thallochlor, vitaminy A, B, minerál jód, pektiny, hořčiny, enzymy, a další.
 
Tradiční léčitelství využívá pukléřku od pravěku, v mnoha evropských lékopisech se objevuje už od 17. století. Její indikace, jako většinou, potvrzují moderní výzkumy. Slizovité látky spolu se silnými antibiotickými účinky a významnou nutriční hodnotou jsou skvělou kombinací na jakákoli zánětlivá onemocnění. Důležité uplatnění má pukléřka zejména při léčbě a tišení kašle, při nachlazení a zánětech v dutině ústní a dýchacích cest, astmatu, tuberkulóze, výborná je i na záněty ledvin, močového měchýře a močových cest. Zmíněné účinky plus podpora chuti k jídlu (zvýšené vylučování trávicích šťáv) se skvěle hodí při poruchách zažívání od dyspepsie, gastritidy, reflux, onemocnění jater a žlučníku, přes dráždivý tračník, žaludeční vředy, chronické průjmy, až k podvýživě či anorexii, k celkovému posílení obranyschopnosti organismu, při rekonvalescenci apod. Zevní použití je v podobě koupelí či obkladů na hnisavé rány, vředy, popáleniny a gynekologické problémy. Nadějné jsou však i výzkumy použití výtažku z pukléřky k harmonizaci funkce štítné žlázy či při léčbě HIV. Pro zvýšení účinků lze pukléřku kombinovat např. s proskurníkem, podbělem či jitrocelem, vyzkoušet ji můžete třeba v Droserinu od Energy.
 
Celková nabídka přípravků obsahujících pukléřku islandskou.
článek Pukléřka islandská - severní královna najdete na celostnimedicina.cz