O zdraví - Nemoc není zlo, umožňuje člověku zlepšit charakter



Dnes představovaný úhel pohledu na nemoc není ten jediný správný, avšak když ho člověk správně pochopí a začne praktikovat, mohou se – co se vyléčení týče – dít až zázraky. Máme v sobě většinou zafixované paradigma současného zdravotnictví, že nemoc je zlo, se kterým je nutné bojovat. Jistě, nemoc a bolesti jsou na fyzické úrovni nepříjemné a často doslova utrpením, ale co když je nemoc z duchovního hlediska vlastně darem? Tímto článkem chci, mimo jiné, také vyjádřit můj velký respekt k nemocným lidem. Podle ruského vědce a léčitele S. N. Lazareva totiž ve výsledku činí nemoc člověka lepším a mírní jeho vnitřní agresi, s čímž se plně ztotožňuji.
 
Jak mizí nemoc
Lazarev si u stovek svých pacientů všiml, že bez změny charakteru a postoje ke světu, není možné se uzdravit. Podle něj zdravotnický systém obvykle pouze jednu nemoc přeměňuje na jinou a akutní formu na chronickou. Klasická medicína bývá úspěšná ve vyléčení těla, ale jak říká Lazarev, „pokud se chcete skutečně uzdravit, pak byste měli léčit hlavně svého ducha a duši, svůj náhled na svět, nikoliv jen své tělo“ (2017: 45).
 
Co tedy dělat? Nebojovat s nemocí jako takovou, ale pochopit příčinu. Zaplavit své vědomí láskou. Velmi podobně jako Lazarev se pro Celostní medicínu vyjádřil v minulosti i Vladimír Kafka, který pomáhal hlavně lidem nemocným rakovinou: „Zatímco já se snažím pomoci lidem přesunout jejich pozornost právě do neviditelného světa, směrem k lásce, lékaři věnují převážně pozornost nemoci a boji proti ní.“
To hlavní je změna vědomí.
Přepnutí pozornosti.
 
Pokud jsem já sám měl někdy v minulosti drobné zdravotní neduhy, pomohla mi k uzdravení právě Lazarevm i Kafkou zmiňovaná změna pozornosti. Tj. „rozradostnění“ mé vlastí duše: více smíchu, více vděčnosti, více meditace. Více nadšení z nových věcí (V. Kafka také tvrdil, že nás postupně zabíjí právě vlažnost.), zamilování se.
 

Nemoc jako dar a kompas
Nemoc neznamená, že je člověk špatný. Ani to není tak, že si člověk nemoc vědomě způsobil. Spíše je nemoc signál z duše – ukazuje nám, kterou jinou cestou se dále v životě vydat.
 
Věřím, že nemoc je i naše ochrana. Lazarev někdy mluví o tzv. blokaci. Má tím na mysli, že nás nemoc nevpustí na cesty, na kterých bychom (si) dále ubližovali. Často bývá nemoc STOPKOU: „Tohle nezdravé jídlo už teď nesmím“ nebo „Nadále vůbec necvičit by pro mě v tomto stavu už mohlo být nebezpečné.“ Řada lidí se např. k běhání, zdravému životnímu stylu nebo i duchovní cestě dostane právě v období největší krize. A zpětně, po létech, to hodnotí, jako to nelepší, co je v životě potkalo.
 
Už bylo řečeno, že podle Lazareva nemoc krotí naši agresivitu a činí člověka lepším. Já sám jsem okolo mých 14 let jel dvakrát na letní tábor pro alergické děti. Dodnes si pamatuji svůj nejsilnější vjem, a sice že oproti klasickým táborům, na které jsem jezdíval předtím, byla děcka na tomto ozdravném táboře jiná. Hodnější, jemnější, ne tak agresivní.
 
A možná z trochu podobného důvodu, jsem si neuvěřitelně vážil a měl rád drtivou většinu našich pacientů a pacientek v psychiatrické léčebně, kde jsem jako psycholog necelé čtyři roky působil. Až mi někteří ten velmi pozitivní přístup k nim nevěřili. Ale oni byli také vesměs jiní. Energeticky jiní (to není odborný psychologický termín, ale nejvýstižnější).
 
Spousta, tělesně nebo duševně nemocných lidí, je více pokorných. Nemoc je naučila vážit si maličkostí a, mnohdy třeba jenom částečného, zdraví. Jsou otevřenější, citlivější a obvykle vnímavější než lidé, kteří nemají žádné obtíže. Čím bolestnější je skrze nemoc životní náraz, tím větší může být motivace ke změně. Nemoc je někdy v krutosti svého utrpení vlastně jen převlečené dobro. Kdo ji takhle začne vnímat, má nakročeno k uzdravení.
článek Nemoc není zlo, umožňuje člověku zlepšit charakter najdete na celostnimedicina.cz