O zdraví - Klinický obraz nemoci dnešní doby



Podle mého názoru by více než polovina nemocných lidí nejraději chtěla přírodní způsob léčení.
 
Jistě jste slyšeli o termínu, který popisuje dnešní dobu jako dobu jedovou. Ano, jsme vystavováni nesmírnému množství chemických látek, produkovaných chemickým průmyslem za tím účelem, aby nám vyrobené hmoty pomáhaly ke komfortnějšímu životu. Doba to vyžaduje a nevyhneme se tomu, ať děláme, co děláme. Návrat do přírody je ovšem nesnadný, pokud nechcete doslova poustevničit.
 
Příklady změn obrazu nemoci
 
V naší „jedovaté" době se úplně změnil medicínský, klinický obraz nemoci. Uvedu příklad.
 
1) První příklad
Ženu, která má něco přes 40 let, trápí únava, padání vlasů. Nechala se vyšetřit svým lékařem, který provedl standardní vyšetření dostupnou zobrazovací technikou – ultrazvukem. Zkontroloval laboratoř, základní funkce, krevní obraz. Všechno bylo v normě, až na jednu veličinu, která se týkala červených krvinek. Závěr byl, že je vše v pořádku, ona sama si onu veličinu nechala kontrolovat opakovaně a stále byla vyšší. Tato skutečnost zvětšovala její neklid. Nejenže je unavená a padají jí vlasy, ale má stále zvýšenou hodnotu v krevním obraze. Její lékař to nepovažuje za věc patologickou, ale vysvětlení (proč má uvedené potíže) jí neposkytuje. Přichází do poradny a teprve nyní popisuje, že od mládí užívá hormon na štítnou žlázu, protože má tzv. sníženou funkci. Ale je to prý v pořádku, kontrolní hodnoty štítné žlázy má stále v normě.
 
Proč příběh této ženy uvádím jako příklad změněného klinického obrazu?
 
Podívejme se na to blíže. Co by se teoreticky stalo, kdyby ta žena neužívala umělý hormon? Lze si představit, že by se její stav zhoršil a kontrolní testy na funkci štítné žlázy by také byly špatné. Proto užívá hormon umělý a cítí se dobře. Co to však znamená? Je nutno říci, že její zdravotní stav je dobrý pouze za toho předpokladu, že umělý hormon užívá. Kdyby jej neužívala, byla by nemocná, její tělo by chřadlo v životních funkcích. Jinými slovy, její skutečný zdravotní stav je maskován. Podle laboratoře je funkce štítné žlázy dobrá, ale ona žena má klinické projevy nemoci: únavu, padání vlasů a změnu v krevním obraze.
 
A musí přijít další otázky. Co je příčinou snížené funkce štítné žlázy? Od mládí užívá umělý hormon, má tedy tzv. substituční  terapii - a tím je řešena příčina? Nebo ta příčina pokračuje dál? Jsou dnešní projevy navzdory letité substituční terapii umělým hormonem jemnými signály, že je tělo nemocné?
 
 
2) Příklad druhý
Podobně se mění klinický obraz při užívání hormonální antikoncepce, kdy žena je spokojená, že má pravidelnou menstruaci, ale to jen díky tomu, že pravidelně bere hormony, které její cyklus "pravidelně nastaví", a vlastně tak maskují skutečný stav.
 
3) Třetí příklad
Nebo nemoci, které jsou řešeny pomocí imunosupresiv.
 
Například v případě, že probíhá akutní revmatoidní zánět kloubu. Hrozí, že tento zánět nenávratně zničí kloub. Podstatou nemoci je porucha imunity, která nepracuje správně, vznikají protilátky, a ty obracejí pozornost na synovie kloubů, tam vzniká zánět. Lékař tedy jako prioritní krok musí tento zánět zastavit, podá tedy protizánětlivé léky a na nekontrolovatelnou imunitu předepíše imunosupresivum. Po této léčbě se pacientovi uleví, ale jak si jistě snadno domyslíte, nebyla řešena příčina, proč imunita nesprávně pracuje, a když dojde k vysazení léčby, pak se stav zhorší, proto je navrženo užívání této léčby dlouhodobě. Pacient je tedy v relativním pořádku, hodnoty laboratoře jsou uspokojivé, ale za předpokladu, že užívá zmíněné léky. A o co tedy jde? Imunita nepracuje správně, její funkce není kvalitní, nesplňuje svou přirozenou úlohu. Nedovede tělo plnohodnotně chránit. Co se stane, když se dotyčný setká s virem, bacilem, a co hůř - imunita má také rozpoznávat rakovinné buňky a zničit je, ale když nepracuje správně? Pozná je?
 
Dokáže je zničit? Nebo se rakovinné buňky snadněji rozmnoží? V praxi to pak vypadá následovně. Dotyčný má pod kontrolou revmatoidní artritidu, ale rozvinul se u něj obraz rakoviny na jiném místě těla.
 
4) Čtvrtý příklad
Klinický obraz mění i další léčivé postupy v oblasti psychiatrie, neurologie, zažívacího traktu, vylučovacího traktu, kožních nemocí atd. To vše je obrácenou stránkou pokroku, vyspělé techniky a moderní terapie. Lidé to vnímají, a proto chtějí léčbu přírodní.
 
 
Změna?
To ale není jednoduché.
Za prvé
není snadné hned v začátku popsat příčinu problému a léčbu pak orientovat na odstranění příčiny. Mnohdy se po ní ani nepátrá a hned se řekne, že je "příčina neznámá", a protože hrozí nebezpečí - dokonce ohrožení stavu, okamžitě je popsaná léčba zahájena.
Za druhé
není snadné vysadit popsanou léčbu, protože na ní tělo nepracovalo samo, nýbrž za ně pracoval a pracuje ten příslušný lék, takže vlastně už došlo k jisté závislosti na léku. A kdyby byla takováto léčba zastavena, záhy by došlo ke zhoršení stavu, protože by tělo samoléčbu už nezvládlo realizovat.
 
Závěrem
Přírodní léčbu bych doporučil hlavně jako metodu preventivní, má být ovšem součástí komplexního postupu, kam se řadí změna v myšlení a přístup ke zdraví a k nemoci.
Týká se to stravy, pohybu, dýchání, sestavení priorit materiálního a duchovního života.
Pečovat o imunitu máme v tom smyslu, aby se imunitní systém dokázal sám vypořádat s akutností nemoci. To znamená mimo jiné, že při viróze zůstaneme na lůžku, pijeme teplý čaj a potíme se pod přikrývkou. Místo toho, aby se šlo do práce a potom bylo nasazeno antibiotikum a protizánětlivé léky.
Potřebujeme si tedy včas ujasnit, zda ´musíme´ (v dané situaci člověka a jeho rodiny) projev nemoci potlačit lékem určeným proti příznaku, nebo zda bude výhodnější vytvořit pro tělo podmínky, za nichž se s nemoci vypořádá samo.
 
Pokud se použije postup potlačení projevu nemoci, tehdy se vlastně začíná měnit klinický obraz nemoci.
článek Klinický obraz nemoci dnešní doby najdete na celostnimedicina.cz