O zdraví - Když umlčím duši, ozve se tělo



Hlásek lidské duše je tichý, snadno jej ve světě rychlého toku informací přeslechneme. Nebo, i když jej zaslechneme, nehodí se nám příliš do krámu. Je třeba něco (si) dokázat. Požadavky duše zdržují, jsou na obtíž, nebo jsou naprosto společensky nevhodné.
 
Principy propojenosti psychiky a tělesných příznaků se zatím nepodařilo úplně prozkoumat, nicméně některá fakta jsou vědecky popsána. Každý jsme trochu z jiné líhně a podle toho také funguje jak naše mysl, tak tělo, jinak reagujeme na zátěžové situace, máme jiné strategie k jejich zvládnutí. Je docela prospěšné si tyto svoje strategie prozkoumat a případně upravit, abychom se pak zbytečně nepotýkali s nějakou nemocí, které jsme se mohli vyvarovat.
 
Doposud se nepřišlo na to, proč se u někoho při stresovém přetížení (psychické zátěži, poruše přizpůsobení) rozvine spíše onemocnění psychické jako je deprese, úzkostná porucha či další diagnózy, u jiných se více projeví příznak tělesný (bolesti, poruchy funkce orgánů). Proto je nemožné předem říci, že „taková a maková“ psychická zátěž způsobí jedno a konkrétní onemocnění. Může se stát, že při komplikovaném rozvodu se u jednoho pacienta objeví žaludeční vřed, u jiného třeba tlaky na hrudi či poruchy srdečního rytmu.
 
Bylo popsáno několik psychosomatických modelů propojenosti duševních pochodů a vzniku tělesného příznaku:
 
Příznak má funkci symbolu
Možná u veřejnosti nejznámější model. Bolesti kolen – strachem se mi podlamují kolena. Bolest zubů (bez zjevné příčiny – žádný kaz či zánět není objeven) – nemůžu něco skousnout, s něčím se smířit. Často se týká pohybového systému – psychogenní obrny (někoho bych nejraději uhodil, ale nesmím) nebo smyslových orgánů – psychogenní slepota (něco nechci vidět, ale jsem tomu vystavován). Tělo pacienta se snaží tímto způsobem upozornit na nějaký konkrétní problém v životě. Pacient sám si symboliky není vědom, nejedná se v žádném případě o simulování.
 
Tělesná potíž jako důsledek potlačeného afektu
Pokud se na někoho zlobím, ale nechci si to připustit, resp. nemám odvahu nějak adekvátně jednat, může zareagovat místo toho tělo – zvláště, pokud tento afekt prožíváme a bojkotujeme dlouhodobě. Nejčastěji se jedná o bolesti a poruchy funkce pohybového aparátu – ramenní kloub (nejraději bych někoho uhodila, ale nemohu), čelistní kloub (něco bych ráda řekla, ale nemohu) ale samozřejmě i oblast šíje a beder, kde se psychické napětí demonstruje nejčastěji, i další velké klouby v těle (kolena, kyčle, lokty). Tělesně manifestována může být také úzkost a smutek (např. blokády skloubení žeber a kosti hrudní).
 
Tělesná potíž vycházející z potlačování emocí, nadměrné sebekontroly
Každá emoce má jak složku psychickou (pocit), tak složku biologickou (uvolnění různých chemických látek do krevního oběhu, nervové vzruchy, svalové napětí a mnoho dalšího). Pokud člověk nadměrně kontroluje projevy svých emocí, dochází k chronickému přetížení jak psychického, tak fyzického aparátu. Nejčastějšími fyzickými příznaky bývají chronické blokády páteře, zatuhlost některých svalových skupin (šíjové), obtíže trávicí, vysoký krevní tlak, kožní exémy a další.  Není předem jasné, který orgán či tělesný systém bude postižen. Výzkumy se přiklánějí k jisté „achilově patě“, odborně locus minoris resistentiae – tedy nejslabšího, nejchoulostivějšího místa na těle daného genetickou výbavou či celkovým kontextem života.
 
Příznaky psychosomatických onemocnění můžou být velmi různorodé, ovlivňují se navzájem, můžou se střídat a měnit intenzitu. Pro zachycení psychosomatického onemocnění je mimořádně důležité zohledňovat jak fyzické tak psychické i sociální obtíže, postoje k životu, vztahům, sobě samému a v neposlední řadě vzorce chování a celkový životní styl.
 
Doporučujeme knihu Proč (a jak) psychosomatika funguje? nemoc začíná v hlavě? (MUDr. Jarmila Klímová, Mgr. Michaela Fialová)
 
článek Když umlčím duši, ozve se tělo najdete na celostnimedicina.cz