O zdraví - Jíst jedno jídlo denně - cesta k omlazení i dlouhověkosti, která není pro každého



Čítával jsem mnohokrát o dlouhověkých lidech v Indii, Tibetu, Rusku i jinde, kteří jedli jen jednou denně. Často při tom i hodně fyzicky pracovali, což nám může znít naprosto neuvěřitelně. Řada lidí dnes praktikuje jezení dvou jídel (např. v rámci tzv. přerušovaného půstu), ale aby někdo jedl jen jedno jídlo denně, je opravdu velmi unikátní. Přitom, dle vědeckých studií, má tento způsob příjmu potravy pro lidský organismus naprosto fenomenální ozdravné účinky.
Znám ve svém okolí pár výjimečných jedinců, kteří mají s půsty, jedním jídlem denně nebo i příjmem pouze prány zkušenosti. V článku najdete jejich zkušenosti a doporučení pro ty, které by jezení jednoho jídla denně lákalo.
 
Já osobně se takto zatím nestravuji – velmi mě však oslovila myšlenka jogína Sadhguru: „Je důležité nejíst příliš často. Je-li vám méně než třicet let, jsou pro vás vhodná tři jídla denně. Pokud je vám více než třicet let, je nejlepší zredukovat to na dvě jídla denně“ (2018: 151).
 
Tomáš Opravil: „Potřeba cukru znamená nedomazlenost. Počítat bychom měli emoce, ne kalorie.“
Tomáš byl dokonce několik týdnů jenom na práně (tzn. příjmu „potravy“ ze světla): „Mám zkušenost, že mi potřeba jíst zmizela úplně. Jedl jsem pohledem na jídlo. Vrátil jsem se k  němu hlavně kvůli tomu, že přijímáním prány došlo v krátké době k takovému rozvinutí vnímavosti a citlivosti, že jsem už nevnímal hranice svého těla a pak je náročné v hmotném světě žít.“ K jezení jednoho jídla denně je paradoxně kritický: „Pro většinovou společnost to není úplně v pořádku. Při konzumaci jednoho jídla denně je dobré mít stabilní vědomou sebelásku, lásku k druhým lidem, emocionální rovnováhu, duchovní čistotu a opravdu dostatečný pitný režim.“ Upozorňuje na to, že disharmonické (negativní) emoce znamenají pro organismus obrovskou energetickou zátěž a rovnováhu lze nastolit doplněním vody a v kritických situacích i cukru.
 
„Velmi záleží na psychice člověka, vysvětluje dále Tomáš, „Pokud člověk prožívá dlouhodobě harmonii, jedno jídlo denně může být v pořádku. Známe to: Když jsme například opravdově zamilovaní, nebo šťastní v přírodě – pak energii neztrácíme. Když ale člověk zažívá stresy, křivdy, nebo hádky a konfliktní situace, tak pro něj může být jedno jídlo denně i nebezpečné.“ Podle něj, když jsme v dlouhodobém stresu, tak nás jídlo do jisté míry krátkodobě ochraňuje před civilizačními chorobami. Nicméně jak říká:
 
"Psychika má větší váhu než metabolismus."
A upozorňuje na absurdnost toho, když lidé počítají kalorie v určité nepohodě a tím si vytváří větší potřebu energie. Naopak se nemluví o tom, jaké v souvislosti s jídlem prožíváme emoce. „Právě emocím bychom měli věnovat svou pozornost. Lidé zapomínají mít zodpovědnost za své myšlenky, emoce a činy. Přitom právě tato zodpovědnost nám umožní uchopit svůj život. Nálady máme k tomu, abychom si vědomě naladili harmonii, burcuje Tomáš. „On to za nás nikdo jiný totiž neudělá. Ani náš dodavatel psychofarmak. Když lidé chtějí sladké, často potřebují jen pomazlit. Jídlem si nejednou kompenzujeme vnitřní prázdnotu. Proto jíst jedno jídlo denně vyžaduje jistou psychickou a duchovní vyrovnanost. Kdo by chtěl opravdu přejít na jediné jídlo denně, měl by velmi pomalu vědomě přecházet asi rok, aby na to dokázal harmonicky a ve zdraví přeladit i své tělo. Až bude tělo připravené, přijde to samo prostřednictvím intuice.“
 
Bohumír Jedlička: „Důležité je přepnout do režimu, kdy tělo ví, co má dělat, aniž bychom o tom museli přemýšlet.“
Bohumír Jehlička se věnuje tradiční čínské medicíně. Na Celostní medicíně s ním vyšel článek o půstu jako takovém. Deset let pravidelně hladověl jeden den v týdnu. Nyní své tělo ještě více cítí – někdy nejí třeba dva dny nebo si dá jen něco lehkého odpoledne: „Tělo se mi začalo postupně překlápět a nechce jídlo víc jak dvakrát denně,“ říká Bohumír Jehlička. „Obvykle začínám snídat v devět, v deset hodin a mezi druhou a čtvrtou hodinou odpolední mám chuť na druhé jídlo. Když jsem ale v pohodě a nemám velkou zátěž, tak jím maximálně jedno jídlo denně.“
Někdy si dává například žitný chléb s lučinou a rajčetem nebo naopak zeleninu, žampiony a cibuli na oleji a k tomu dvě vejce. „Sem tam si tělo řekne i o krkovici. Nebo rybičky s citrónem. A pak půl roku zase na to vůbec nemám chuť. Důležitá je pro mě intuice. Když se přepneš do režimu, kdy o tom nemusíš přemýšlet.“
Bohumír zdůrazňuje, že jakákoliv změna stravovacího rytmu je pro tělo stres a zátěž. Když jsem se ho zeptal, jak na jedno jídlo denně přejít, odpověděl: „Doporučoval bych jít postupně. Roztáhnout to klidně do tří let. Každý rok ubrat jedno jídlo. Když to uděláš rychle, nebudeš mít energii, dojde k jojo-efektu a nakonec se vrátíš k tomu, jak jsi jedl předtím.“
Do třetice o jezení jednoho jídla denně povídá Veronika Jelínková, se kterou rovněž na Celostní medicíně vyšel, dokonce několikadílný, rozhovor. Jeden z dílů byl o WIM-HOFOVĚ metodě (samotný WIM-HOF jí také často jen jednou denně, i když ne úplně striktně – někdy si dá pár ořechů, večer třeba polévku nebo zeleninu. Jeho strava sestává také z tuků a semínek, občas si dá ovoce.)
 
 
Veronika Jelínková: „Jídlo je hračka, se kterou si můžeme hrát. Půstem předejdeme celé řadě chorob.“
Veroničin velmi podrobný článek o zdravotním přínosu jezení jednoho jídla denně a jak k němu dojít, najdete dole v mnou použitých zdrojích.
 
Snažil jsem se z Veroniky dostat, jak takové jedno jídlo denně vypadá: „Mě se na to hodně lidí ptá. Ale každý z nás je jiný a já bych si „nelajzla“ tvrdit: „Toto je jídlo, které by měl jíst každý.“ Alespoň prozradila, jak to má ona sama: „Je to veliký talíř, ale nevážím to na gramy. Jím hodně semínek, naklíčená munga, RAW zeleninu (v zimě více vařené nebo polévku). Z tuků třeba avokádo. Nebo si dávám do pití MCT olej (s ním ale opatrně. Když na něj člověk není zvyklý, může mu být špatně). Pak tam mám většinou fazole nebo cizrnu a koření, aby to mělo pokaždé jinou chuť :-) A doplňuji minerály – hlavně biodostupné magnezium (citrát, oretát). A z himalájské a keltské soli draslík.“
Většinou jí mezi třetí a šestou hodinou: „Nemusím si tolik hlídat, jestli si dám třeba bramboru. V osm večer bych si ji ale už určitě nedala,“ říká. U toho Veronika hodně sportuje. „Lidé si myslí, že nemohu mít žádnou energii. Ale je to spíše naopak.“ Dříve si připadala jako popelnice, jež do sebe házela všechno možné – těstoviny s kečupem, čínské polévky a pak jí z toho nebylo dobře. Nyní už jídlo nebere jako hmotu, ale jako „hračku“ a těší se na něj: „Jakmile člověk začne vnímat více jídlo a své tělo, tak je to najednou jako hra. Když bereme věci příliš dogmaticky a vážně, není to dobré.“
Na závěr se Veronika ještě podělila, že si začíná pohrávat s myšlenkou, že je vlastně jedno, co člověk do sebe pošle – pokud je spolu s tím přítomna láska. Čímž jen potvrdila zkušenost mnoha mistrů a jogínů, jež byli schopni svým vědomím v těle neutralizovat jedovaté látky. (Ostatně myšlenku, že je důležitější, co z nás vychází, než co do nás vchází, najdeme i v Bibli.)
 
Varování: Jíst jedno jídlo denně opravdu není pro každého. Vyžaduje to psychickou stabilitu a někdy i mnohaletou přípravu. Vždy se poraďte s lékařem. Autor ani redakce nenesou žádnou odpovědnost za praktikování tohoto stravovacího stylu.
Anglicky rozumějícím čtenářům doporučuji ještě videa Dr. Erica Berga, jednoho z největších odborníků na přerušovaný půst a keto dietu na světě. Článek o přerušovaném půstu připravuje i naše výživová poradkyně Zuzana Švédová.
článek Jíst jedno jídlo denně - cesta k omlazení i dlouhověkosti, která není pro každého najdete na celostnimedicina.cz