O zdraví - Dopis americké imunoložky



Vážení zákonodárci,
jmenuji se Tetyana Obukhanych, postgraduálně jsem vystudovala imunologii. Píši tento dopis s nadějí, že napraví běžné mylné názory na vakcíny a pomůže vám vytvořit si nestranný a vyvážený názor podpořený uznávanou teorií o očkování a novými vědeckými poznatky.
 
Představují neočkované děti větší hrozbu pro veřejnost než ty očkované?
Často se uvádí, že rodiče, kteří se rozhodnou nenechat své děti očkovat z důvodu výhrady svědomí, ohrožují veřejnost, což je i zdůvodnění většiny zákonů na ukončení udělování výjimek z očkování, které v současné době projednávají federální zákonodárci i zákonodárci některých států v rámci USA.  Měli byste vědět, že podstata ochrany poskytované mnohými moderními vakcínami – kam patří většina vakcín doporučovaných Centrem pro kontrolu nemocí a prevenci (CDC) pro děti – není s tímto tvrzením v souladu.
Níže popisuji doporučené vakcíny, které nemohou zamezit přenosu nemoci buď proto, že nebyly vytvořeny k zamezení přenosu infekce (jejich účelem je spíše prevence příznaků nemoci), nebo proto, že jsou určeny pro nepřenosné nemoci. Lidé, kteří nebyli níže uvedenými vakcínami očkováni, nepředstavují pro širokou veřejnost o nic větší nebezpečí než ti, kteří očkování podstoupili, což znamená, že diskriminace neočkovaných dětí v prostředí státních škol pravděpodobně není odůvodněná.
 
Vakcína proti obrně
IPV (neaktivovaná poliovakcína) nemůže zamezit přenosu polioviru (viru dětské obrny). Divoké polioviry se v USA nevyskytují už minimálně dvacet let. I kdyby došlo k opětovnému zavlečení divokého polioviru v důsledku cestování, očkování proti dětské obrně vakcínou IPV nemůže ovlivnit bezpečnost veřejných prostor. Je třeba upozornit na to, že vymýcení divokého polioviru se přisuzuje nasazení jiné vakcíny, a sice OPV (orální poliovakcína). Přestože OPV byla schopná zamezit přenosu divokého polioviru, z důvodu bezpečnosti se již dávno přestala v USA používat a postupně ji nahradila vakcína IPV.
 
Vakcína proti záškrtu tetanu a dávivému kašli (DTaP)
Tetanus není nakažlivé onemocnění, vzniká z hlubokých ran kontaminovaných sporami bakterie C. tetani. Očkování proti tetanu (v rámci kombinované vakcíny DTaP) nemůže změnit bezpečnost veřejných prostor. Je určeno pouze k zajištění osobní bezpečnosti.
Vakcína proti záškrtu (též obsažená ve vakcíně DTaP), zamýšlená k prevenci účinků toxinu záškrtu, není určena k zamezení osídlení a přenosu bakterie C. diphtheriae. Očkování proti záškrtu nemůže změnit bezpečnost veřejných prostor, i ono je určeno pouze k zajištění osobní bezpečnosti.
Acelulární vakcína proti dávivému kašli (poslední součást kombinované vakcíny DTaP), která se v současnosti v USA používá, nahradila koncem 90. let 20. století celobuněčnou vakcínu, po čemž následoval nebývalý nárůst případů dávivého kašle. Pokus s úmyslnou nákazou dávivým kašlem u primátů odhalil, že acelulární vakcína není schopná zamezit osídlení a přenosu B. pertusis. Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) vydal varování ohledně tohoto zásadního zjištění.
Zasedání Rady vědeckých poradců v CDC v roce 2013 přineslo dodatečné znepokojující údaje o tom, že varianty dávivého kašle (PRN negativní kmeny), které se v současné době vyskytují v USA, získaly selektivní výhodu a mohou nakazit osoby, které absolvovaly přeočkování DTaP, což znamená, že tito lidé budou nakaženi s větší pravděpodobností než neočkované osoby.
 
Vakcína proti haemophilus influenzae typu b
Vakcína proti Hib pokrývá z mnoha druhů bakterie H. influenzae pouze typ B. Přestože jejím jediným účelem bylo omezit symptomatickou a asymptomatickou (bez projevů nemoci) nákazu Hib, zavedením vakcíny proti Hib došlo k neúmyslnému posunu kmenové dominance směrem k jiným druhům H. influenzae (typy A až F). Tyto typy způsobují závažná invazivní onemocnění s rostoucím výskytem u dospělých v době očkování dětí proti Hib. Široká veřejnost je v současnosti vůči invazivnímu onemocnění zranitelnější, než tomu bylo před zahájením očkovací kampaně proti Hib.
V éře onemocnění vyvolaných jinými typy H. influenzae než typem B není diskriminace dětí neočkovaných proti Hib vědecky nijak podložená.
 
Vakcína proti žloutence typu B
Žloutenku typu B vyvolává virus přenášený krví. V dětském prostředí se nešíří, jelikož u dětí je nepravděpodobné vysoce rizikové chování jako sdílení jehel či sex. Očkování dětí proti žloutence typu B nemůže nijak významně změnit bezpečnost veřejných prostor. Navíc děti, které jsou chronickými přenašeči žloutenky typu B, nemají zakázaný vstup do školy. Zákaz vstupu do školy pro děti, které nejsou proti žloutence typu B očkované a ani ji nepřenášejí, by představoval bezdůvodnou a nelogickou diskriminaci.
 
Z výše uvedeného vyplývá, že člověk, který z důvodu výhrady svědomí není očkovaný vakcínami proti obrně (IPV), proti tetanu, záškrtu a dávivému kašli (DTaP), proti haemophilu b a žloutence typu B, nepředstavuje pro veřejnost o nic větší nebezpečí než člověk těmito vakcínami naočkovaný. Žádná diskriminace takové osoby tudíž není ospravedlnitelná.
Nežádoucí účinky vakcín
Jak často se závažné nežádoucí účinky očkování vyskytují?Často se uvádí, že očkování má jen zřídkakdy závažné nežádoucí účinky. Toto tvrzení však bohužel nestojí na vědeckém základě. Studie provedená nedávno v kanadské provincii Ontario ukázala, že v důsledku očkování je nutné dopravit na pohotovost jedno ze 168 dětí po očkování ve věku 12 měsíců a 1 ze 730 dětí po očkování ve věku 18 měsíců. Je-li riziko nežádoucích účinků očkování prokazatelně tak vysoké (vyžadující u jinak zdravého dítěte návštěvu pohotovosti), očkování musí zůstat volbou rodičů, kteří nemusí být z pochopitelných důvodu ochotní toto bezprostřední riziko převzít jen proto, aby chránili své děti před nemocemi, které se obecně považují za lehké nebo jimž jejich děti nebudou možná nikdy vystaveny.
 
Epidemie spalniček
Může diskriminace rodin, které odmítají očkování z důvodu výhrad svědomí, zamezit budoucím epidemiím nakažlivých virových onemocnění jako třeba spalniček?
Vědci zabývající se výzkumem spalniček si jsou již dlouho vědomi „spalničkového paradoxu“. Cituji z článku autorů Polanda a Jacobsona (1994) „Neúspěch v dosažení cíle eliminace spalniček: zjevný paradox infekcí spalniček u očkovaných osob.“ Arch Intern med 154:1815-1820:
„Tento zjevný paradox spočívá v tom, že jak imunizace proti spalničkám dosahuje v rámci obyvatelstva vysoké úrovně, spalničky se stávají nemocí imunizovaných osob.“
Další výzkum zjistil, že za „spalničkovým paradoxem“ stojí zlomek obyvatel zvaný slabí respondenti na vakcíny. Slabí respondenti jsou lidé, kteří mají špatnou reakci na první dávku vakcíny proti spalničkám. Tito jedinci poté mají slabou imunitní reakci na následné přeočkování a rychle se během 2-5 let vracejí do skupiny „náchylných“, a to navzdory kompletnímu naočkování. Přeočkování nemůže napravit nízkou responsivitu: dle všeho se jedná o imunogenetickou vlastnost. Podíl slabých respondentů mezi dětmi v USA byl stanoven na 4,7 %.
Studie zabývající se výskytem spalniček v kanadském Quebecu a Číně potvrzují, že k epidemiím spalniček stále dochází, a to i při vysoké proočkovanosti (95-97 % či dokonce 99 %). To proto, že protilátky získané očkováním časem vyprchají i u silných respondentů. Imunita získaná očkováním se nerovná celoživotní imunitě nabyté po přirozeném vystavení. Bylo zdokumentováno, že očkované osoby, u nichž se vyskytly spalničky, jsou nakažlivé. Ve skutečnosti dvě velké epidemie spalniček v roce 2011 (v kanadském Quebecu a New Yorku) vyvolali lidé, kteří byli v minulosti naočkovaní. Z uvedených údajů je zjevné, že eliminace výjimek z očkování, v současnosti uplatňovaných jen nízkým procentním podílem rodin, nevyřeší problém opětovného výskytu nemocí ani opakovaného zavlečení a propuknutí nákazy již vymýcených nemocí.
Představuje diskriminace lidí odmítajících očkování z důvodu výhrady svědomí jediné praktické řešení?
Většina nakažených při nedávných epidemií spalniček v USA (včetně té z Disneylandu) byli dospělí a velmi malé děti, kdežto v době před zavedením očkování se spalničky vyskytovaly hlavně ve věkové skupině 1-15 let.
Přirozené prodělání spalniček vede k celoživotní imunitě vůči této nemoci, kdežto imunita poskytnutá vakcínami časem vyprchá, takže dospělé osoby nechrání očkování z dětství. Spalničky jsou nebezpečnější pro nemluvňata a dospělé osoby než pro děti ve školním věku.
Navzdory vysoké pravděpodobnosti expozice v období před zavedením očkování se spalničky prakticky nikdy nevyskytly u dětí výrazně mladších než jeden rok, a to díky silnému mechanismu předávání mateřské imunity. Zranitelnost velmi malých dětí vůči spalničkám v současnosti je přímým výsledkem dlouhotrvajícímu plošnému očkování v minulosti, během něhož jejich matky, v dětství samy očkované, nemohly prodělat spalničky přirozenou cestou v bezpečném školním věku a získat tak celoživotní imunitu, kterou by poté předaly svým dětem, a chránily je tak před spalničkami v prvních letech jejich života. Naštěstí existuje terapeutická pomoc napodobující dnešní narušenou mateřskou imunitu. Nemluvňata i další zranitelné osoby a jedinci s oslabeným imunitním systémem mají nárok na imunoglobulin: dostávají protilátky zamezující nakažení či oslabení nemoci v případě, že k nákaze dojde. Jedná se o potenciálně život zachraňující opatření.
 
Závěr: diskriminace neočkovaných dětí je zbytečná
Shrnutí:1) Vzhledem k vlastnostem moderních vakcín nepředstavují neočkované osoby o nic větší nebezpečí přenosu dětské obrny, záškrtu, dávivého kašle a mnoha kmenů H. influenzae (jiných než B) než očkované osoby; neočkovaní jedinci představují v podstatě nulové riziko přenosu žloutenky typu B ve školním prostředí a tetanus není přenosné onemocnění.2) Po očkování dětí hrozí výrazně vyšší riziko nutné návštěvy pohotovosti, což dokazuje, že očkování rozhodně není bez rizik.3) Nákazám spalniček nelze zabránit ani při téměř dokonalé proočkovanosti.4) Existuje účinná metoda prevence nákazy spalničkami a dalšími virovými onemocněními u nemluvňat ještě nezpůsobilých k očkování a u osob s oslabeným imunitním systémem (imunoglobulin) pro osoby, které mohou být těmto nemocem vystaveny.
Tyto čtyři fakty jasně ukazují, že diskriminace ve školním prostředí dětí neočkovaných z důvodu výhrady svědomí je zcela neodůvodněná, jelikož neočkované osoby nepředstavují žádné nepřiměřené riziko pro veřejné zdraví.
 
S úctou
 
Tetyana Obukhanych, Ph.D.
 
článek Dopis americké imunoložky najdete na celostnimedicina.cz